4. Výprava - Pustkovec / Poruba
27.02.2026
Studený vítr se stopama slunce ☀️ / 4 km
🖊️
Dneska na naší výpravě nás doprovázelo sluníčko, ale také nepříjemný studený vítr. Opět jsme se vydaly do Pustkovce, občas jsem vkročila nohou i do Poruby. Pustkovec je zajímavě rozložený v mapě a pokaždé mě překvapí, jak se prolíná s okolím.
Na kopci, než jsem se spustila dolů, jsem potkala dvě babičky a pejska. Zastavily se a říkaly: „Miminko asi spí.“ Jen jsem to s úsměvem potvrdila. Usmály jsme se na sebe a já pokračovala dál.
Brázdila jsem cestu mezi rodinnými domy a říkala si, že tady asi nic nebude. A taky že nebylo. Ale bavilo mě prohlížet si vilky, jejich zahrady a celkově nasávat tu klidnou atmosféru. Byla to příjemná část procházky.
Po cestě jsem potkala maminku se dvěma dětmi. Jeden běžel před ní a druhého tlačila v kočárku. Ten větší nám vběhl do cesty, ale maminka se s úsměvem omluvila. Bylo to milé a lidské.
Pak jsem míjela paní, která upravovala zeleň u památníku či křížku. Nechtěla jsem se na ni upřeně dívat, tak ani nevím přesně, co to bylo. Jen jsem vnímala, že se o to místo někdo stará.
Postupně jsem se dostala do větší civilizace. Přes cestu jsem zahlédla červenou skluzavku – malé hřišťátko náležející hostinci U Taty. Řekla jsem si: tam příště. A pokračovala dál.
U malého kruhového objezdu jsem zahnula doleva a první větší objev byl rovnou přede mnou. Starší basketbalové hřiště a novější pískoviště. Chtělo by to víc péče, ale na krátké zastavení to stačí. Pískoviště bylo poměrně blízko hlavní cesty, což na mě nepůsobilo úplně příjemně, ale na chvilkové zabavení poslouží.
Mezi panelovými domy pak vykouklo barevné hřiště Rákosníček, oplocené barevným plotem, a za ním ještě jedno menší bez oplocení.
Už jsem mířila zpět domů, když jsem z dálky zahlédla dřevěné barevné klády. Bylo mi jasné, že tam na mě čeká další objev. A málem se mi zatočila hlava. Jakmile jsem hřiště spatřila, věděla jsem, že to bude první, které ode mě dostane plný počet.
Z každého úhlu jsem objevovala nový prvek, který mě zaujal. Říkala jsem si: tak tohle je cíl výpravy.
U tohoto mohutného hřiště jsem objevila ještě jedno menší. Obě byla oplocená a působila na první pohled, že se o ně někdo poctivě stará.
Malá se za celou dobu ani na chvíli neprobudila. Do deseti minut v kočárku usnula, i když jí sluníčko malou škvírkou šimralo na tvář. Když jsme dojely domů, ještě spala, a tak jsem s ní zůstala dole v kočárkárně, aby se mohla dospat.
