2. Výprava - Pustkovec / Poruba
21.02.2026
Paprsky slunce a modrá obloha / 3,5 km
🖊️
Dnes jsem se těšila jako malé dítě. Počasí se vyjasnilo, venku nás prohřívaly paprsky slunce a vítala nás modrá obloha bez mráčků.
Celý okruh kolem komína nám trval 2 hodiny. Pro mě jako maminku první opravdu dlouhý okruh, ale moc jsem si to užila i díky malé, která jako zázrakem zapomněla na svůj včerejší 30 minutový spánek a spala mi 1h 27m.
Vrátila jsem se na místo činu včerejší návštěvy a doplnila jsem si ještě body, které jsem přehlédla. Nasála jsem znovu prostředí.
Myslím si, že s těmi pískovišti by se něco dalo dělat. Kdyby se našla chuť a čas.
Pak jsem se vrhla na další objevy. Projížděla jsem s malou okolo domů sem a tam. Všechny ulice jsem musela nasát, jestli mi náhodou nějaké to hřišťátko neutíká.
Směr mi ukázala základní umělecká škola Ostrava-Poruba. U té jsem objevila krásné dětské hřiště společně s oploceným hřištěm určené pro míčové hry.
Už z dálky, když jsem přicházela k hřišti jsem uviděla mezi paneláky dřevěnou branku, bylo mi jasné, že jakmile nafotím potřebný materiál hřiště, další zastávka bude tam.
Když jsem nafotila hřiště, všimla jsem si ještě na druhé straně od branek nějaké malé dřevěné stríšky. Branka musí počkat, musím to jít prozkoumat.
Dřevěná stříška nebyla nic jiného než stříška nad skluzavkou, která patřila místní mateřské školce Vincenta Makovského. Hned jsem si říkala, že tam by mohla malá chodit. Měly krásnou zahrádku i hřiště, moc hezky to na mě působilo.
Byla tam ještě taková malá ulička, která vedla do neznámých končin, ale není všem dnům konec. Otočila jsem kočárek a cupitala jsem k dřevěné brance.
Dřevěná branka nebyla jediná, která se tam tyčila mezi paneláky a oplocením domova důchodců Slunečnice 🌻. Byly to dvě branky naproti sobě, které ve mě budily zájem přijít sem i s míčem a zahrát si. V blízkosti jsem pak objevila ještě jedno pískoviště.
Poté jsem zvedla kotvy a začala se vracet směr domov. U hlavní cesty jsem si říkala je třeba toho by počasí využít, další dny už nebude zase taková příležitost jít ven. A tak jsem se rozhodla projít ještě nějaké to místo, jestli neobjevím zatoulané hřiště.
Hned za dalším dvorem jsem objevila malé hřiště a v blízkosti také i pískoviště. Když jsem sjížděla s kočárkem blíž k houpačkám, pustil se na nás malý pinč. Štěkal a běhal kolem nás. Malá se neprobrala a já si oddechla. Páníček si ho zavolal k sobě a omluvil se.
Poté jsem pokračovala dál, když jsem opouštěla hřiště po cestě si to mašírovaly dvě studentky, které byly zábrany do hlubokého rozhovoru.
V dalším dvoře jsem objevila další hřiště a pak už jsem si říkala, malá spí hodinu. Kdyby se teď probrala bude to tak tak dojet domů. Nakonec jsem to riskla a jela jsem přes Hlavní třídu do dalšího dvora, kde jsem měla kdysi dětskou lékařku. Po cestě jsem viděla ty stejné studentky jak usilovně hledají nějaký obchod šly před námi a jak se tak kolem rozhlížely, najednou jedna z nich změnila směr. A málem do malé v kočárku narazila plnou rychlostí, rychle jsme vykličkovaly, slečna se omluvila s úsměvem a my pokračovaly.
Dvůr dostal nový šat, byl zrekonstruovaný, ale kromě jedné osamělé houpačky a několika laviček nic. Pak už jsem pojala podezření, že malá by se mohla probrat a upalovala jsem směr domov. Po cestě domů jsem v dálce zaregistrovala ty dvě studentky a jen jsem se usmála nad shodou okolností.
Asi tak 5 minut od domova se malá probrala a já věděla, že můj šestý smysl nezklamal.
Objevů bylo 6. A mě čekalo jejich sepsání v dalších dnech, kdy počasí se mělo zkazit. Jakmile si pořídím nepromokavý šat, budeme chodit ven a budeme aspoň plně vybaveni. Pláštěnku na kočárek už máme.